Síla droboučkého semene

The tiny little thing, which is invisible, is the driving force of everything

Síla droboučkého semene

Velmi stará indická moudrost z Upanišád nám praví:

„Přines sem banijánový plod!“ „Tady je vznešený pane.“ „Rozřízni jej!“ „Je rozříznut, vznešený pane.“ „Co tam vidíš?“ „Velmi drobná zrníčka, vznešený pane.“ „Rozřízni jedno z nich!“ „Je rozříznuto, vznešený pane.“ „Co tam vidíš?“ „Nic, vznešený pane.“

I řekl mu: „To droboučké, které ani nevidíš – právě z tohoto droboučkého, synáčku, tu stojí tento velký strom. Věř mi, synáčku!

Nejjemnější podstata zde, vlastní tomu všemu, je pravda. To je átman, to jsi ty, Švétakétu.“

Takový je můj átman v nitru srdce, menší než zrnko rýže, než obilné zrno, než hořčičné zrno, než zrno prosa, než jádro zrnka prosa. Tento můj átman v nitru srdce je větší než země, větší než meziprostor, větší než nebe, větší než tyto světy.“ [1]

Ano, to droboučké, co není vidět, je hybnou silou všeho. To droboučké je věčné a přesahuje časové vjemy naší osobnosti, které určují naši každodenní realitu. V tom droboučkém je jaderná síla, která se také dokáže štěpit a šířit vlny.

Když se toho droboučkého dotkneme, nebo spíše, když vnitřně ustoupíme a necháme to droboučké se nás dotknout, pak se to droboučké jádro zaktivuje a vyzařuje kolem sebe atmosféru, která okamžitě ovlivní naše dechové pole a vytrhne a povznese nás z našich starostí, obav a strachů, z našich přání a žádostí, z našich obvyklých myšlenek a uvažování, jednoduše ze všech našich reakcí. Rozžhavení toho droboučkého jádra dokáže postupně proměnit celou lidskou podstatu, a to na úrovni ducha, duše i těla. Jedná se skutečně o jadernou reakci, zahrnující štěpení, vznícení a šíření ve frekvenčních vlnách, postupně v celém systému. Je to kaskáda elektromagnetických šoků. A to se také nazývá mysticky duchovní stezka.

To droboučké obsahuje obrovskou sílu a světlo, protože je to síla počátku a Světlo, které bylo na počátku (jako v Janově Evangeliu). Je to, jak se píše i v Upanišadách, síla, z níž vyrostl ohromný a velký strom.

Obraz stromu se v duchovních textech (také v Bibli nebo u Komenského a dalších) často vyskytoval, aby znázornil život člověka nebo společenstva nebo prostě život sám jako řád a matrix.

Také Jan van Rijckenborgh píše o knize Gnose v aktuálním zjevení o pomíjivém a nepomíjivém semeni. „Semeno nazývané nepomíjivé semeno, které člověk může použít pro světelné zrození Boha, je semínko růže srdce. To je úplně nová erotika, kterou Platón nazývá Erós. […] Toto sémě, růže srdce, nepochází z této přírody. Je absolutně nemožné, aby sémě přírody mohlo být použito ke světelnému zrození Boha. […] Gnose pracuje s čistou tvůrčí silou, která smí, ba musí být na cestě návratu uvolněna: s tvořivým potenciálem růže. K tomu musí být uzavřen sňatek, o němž jsme tak často hovořili, sňatek mezi duší a růží srdce.“ [2]

Z neviditelného jadérka vyrostl mohutný strom. Toto jadérko je principem svatého tvoření. Možná jste si také někdy položili otázku, zda existuje čistá tvořivá síla. Možná jste se zamýšleli nad obvyklou přírodní tvořivou silou, jakou má v člověku rozmanitou podobu a neskutečnou hybnost. Často ji můžete objevit jako stimul mnohých našich běžných jednání. A při bližším zkoumání jste třeba také nahlédli, že celý obvyklý přírodní život pramení z přírodního semene.

Právě podle „ovoce“ můžeme pěkně rozlišovat dva přírodní řády, ten božský nebo ten přírodní. Ani jeden není špatný. Vždyť lidská láska a lidský život jsou velkými dary. Z pohledu božského a trvale věčného řádu je to lidské dočasně nouzové, které je velmi důležitým nástrojem, avšak žádnou kultivací přírodního semene božská růže nevyroste.

A pokud jsme až příliš obrostlí běžnými plody z přírodní říše, nezapomeňme nikdy, ať už zažíváme něco příjemného nebo naopak, že za tím vším je ukryté ještě to droboučké, neviditelné a často zapomenuté semínko věčnosti, které v sobě pojímá všechny naše životy a inkarnace mikrokosmu, protože to je ten ohromný strom. Pak můžeme zažít úlevu, podobně jako se píše v Bibli, kde Ježíš říká, abychom k němu přišli, kdo jsme obtěžkáni, protože jeho břemeno není těžké, ale lehké. Tento božský strom stvoření má ohromné množství ratolestí a příbytků, takže nemůžete být osamoceni, nebo ponecháni bez výživy.

Z tohoto droboučkého semene nakonec člověk má potenciál vybudovat chrám i duchovní školu ve vlastním těle a mikrokosmu. Samozřejmě že ne sám, protože kromě potenciálu duchovního semene vlastní jen a převážně přírodní síly. Právě proto jsou zde energetická duchovní ohniska jako duchovní školy a řetězec Bratrstva.

Jan van Rijckenborgh k tomu v knize Bratrstvo Šambaly uvádí: „Působnost Bratrstva ve svatyni srdce je označována jako mystický vývoj; působnost ve svatyni hlavy jako vývoj magický. Věda, kterou jsou tyto účinky vyvolány, se nazývá Královským uměním. Síla, kterou je toto umění prováděno, je božská moudrost, ovoce ze stromu života. Tato božská milost je pro každého, kdo sám o sobě ztracen, chce opustit prasečí koryto s mlátem a vydat se na cestu, aby našel ztracenou Otčinu. […] Ve vašem vlastním mikrokosmu musíte vystavět jak chrám, tak i duchovní školu. […] Když se hledající člověk takto skutečně stane členem Univerzální církve a žákem Univerzálního bratrstva, je v daném okamžiku spojen se samotným Královským uměním, což znamená, že pronikne až k moudrosti rytmu stromu života. Kdo má uši k slyšení, ten slyš! V tomto rytmu se stane výhonkem na stromu života, ponoří se do hlubiny poznání a společně s ostatními stojí na stezce služby.“[3]

Ano, takto také rozpoznáváme, že jako přírodní lidé žijeme ze stromu poznání dobra a zla, tedy dialektického řádu. Pokud v sobě naleznete to droboučké semeno věčnosti, jako neměnnou konstantu, v sílící touze po osvobození tohoto semene začne klíčit, růst z vody a ducha, až do ratolesti ze stromu Života.

Až se semeno takto rozroste, tak začíná další jeho etapa práce a působení.

Kéž je práce na vinici Boží takto stále obnovována.


[1]Zbavitel, Dušan (překlad): Upanišady. Praha: DharmaGaia, 2004, s. 138 (Čhándógjópanišad III. 14), s. 173 (Čhándógjópanišad VI. 11).

[2]Rijckenborgh, Jan van: Gnose v aktuálním zjevení. Praha: Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží, Lectorium Rosicrucianum, 2005, s. 198–199.

[3]Rijckenborgh, Jan van, Petri, Catharose de: Bratrstvo Šambaly. Praha: Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží, Lectorium Rosicrucianum, 2002, s. 58–60.

Print Friendly, PDF & Email

Sdílet tento článek

Informace o článku

Datum: 10 prosince, 2020
Fotografie: Susann Mielke via Pixabay

Doporučený obrázek:

Autor: Olga Rosenkranzová (Czech Republic)