way of light

Čísla vypráví historii života – část 4

back to home pdf share

K části 3

Všem dobře známá Pythagorova věta vyjadřuje všeobecně platný zákon života. Geometrickou formou názorně ukazuje, jak z mužského principu, trojky a ženského principu, čtyřky – jako teze a antiteze uvedené do vzájemného vztahu pomocí pravého úhlu (vědomého rozlišování) – vzniká syntéza. Je možné to vidět jako „princip dítěte“, který ve formě přepony „rodiče“ vzájemně spojuje.[1]

Pravoúhlý trojúhelník se dvěma odvěsnami o délce tři a čtyři a přeponě o délce pět bývá také označován jako „zlatý trojúhelník“. Trojka, která vyjadřuje koncepci „muže, mužský princip“ (duch, rozum, činorodost…), nachází svoje naplnění v druhé mocnině tří, nejvyšším, co je ve světě trojky možné:

32

Je to naplnění mužského principu.

Čtyřka, která vyjadřuje koncepci ženského principu (intuice, obětování…), nachází své naplnění v druhé mocnině čtyřky, nejvyšším, co je ve světě čtyřky možné:

42

Je to naplnění ženského principu.

„Muž a žena společně, dovedeni k jednotě, dosahují nejvyšší možnosti, jaké kdy mohou dosáhnout, spojují se jako

32 + 42 = 52   neboli   9 + 16 = 25

Číslo 25 je druhou mocninou pěti, naplnění pěti. Je to vytoužený plod, dítě. Je to plod muže a ženy, když se oba stali jednotou, oba v naplnění sebe sama. Tak se rodí nové.“[2]

Příčný trojúhelníkovitý řez Chefrenovy pyramidy v Egyptě se skládá ze dvou pythagoreiských trojúhelníků, jejichž odvěsny v poměru 3:4 navzájem svírají pravý úhel. Přepona, která představuje pětku, míří k vrcholu pyramidy.

Jak v obrazu pyramidy, tak i v Pythagorově větě je ukázána cesta, která je lidstvu určena. Je to cesta, která vede ven z materiálního zajetí světa čtyřky do světa ducha. Obecně pro všechny pyramidy se čtvercovou základnou platí, že vrchol pyramidy leží jako pětka nad níže ležícím čtvercem. Ze čtvernosti se zvedá jejím středem pátý bod, vrchol pyramidy.

Viditelný materiální svět čtyřky potřebuje protipól, protějšek, který pochází z něho samotného a je schopný rozpoznat, že také pozemský svět podléhá řádu a je řízen podle duchovně-duševních zákonitostí. Tímto protipólem je pětka, člověk, který se pozvedá ze země v pravém úhlu. Je zamýšlen jako orgán poznání Boha. Jeho úloha je patrná ze symboliky pyramidy.

Člověk vyrůstá ze čtyřky. To může být symbolicky zobrazeno tím, když stojí vzpřímený na zemi a vodorovně rozpaží své ruce. Takto vytváří kříž. Jeho úkolem je mezi konkrétním pozemským světem (horizontální osa) a božským prazákladem (vertikální osa) dělat prostředníka a překonávat protiklady. Tak, jako člověk stojí vzpřímený mezi oblohou a zemí, zaujímá také pětka středové postavení v číselné řadě 1–9.

cisla vypravi historii zivota
.

Kromě toho je pětka součtem dvojky – rozštěpení v materiálním – a trojky – překonání rozštěpení v božské síle:

2 + 3 = 5

V hebrejské a indické kultuře je pětka výrazem pro tvůrčí vůli člověka a jeho uvnitř sídlících individuálních sil. Pětka patří mezi prvočísla. Poukazuje na „in-dividualitu“, to nedělitelné v člověku. Spojením dvojky s trojkou přichází vědomí. Dozraje-li člověk svými zkušenostmi, může od pouhé individuality dospět k tvůrčí individualitě, což znamená naplnění pětky.

Toto tajemství se stane zřetelným, když je pětka znázorněna odpovídajícím geometrickým tvarem, totiž pravidelným pětiúhelníkem (pentagonem) a pěticípou hvězdou (pentagramem).

Pentagram, nebo pěticípá hvězda, byl jako posvátný symbol tak velmi vážený, že jeho konstrukce byla odhalena až v 16. století. Byl od nepaměti symbolem božského řádu. Bez kruhu (symbol jednoty) a kříže (průměr kruhu) ho není možné sestrojit. Pentagram, kruh a kříž společně symbolizují cestu, ke které je hledající člověk volán. Vyjít ze světa čtyřky je možné předáním celé bytosti světu jedničky. Duše se přitom formuje jako pentagram.

 

pentagram 2
.

Pozorujeme-li pětiúhelník, pentagon, pak můžeme rozeznat spojení s nekonečnem: z každého vrcholu, například nejhořejšího, je možné konstruovat řadu pětiúhelníků a pěticípých hvězd tak, že jsou všechny vložené do sebe, jsou stále menší a směřují k vybranému vrcholu, se kterým jsou společně spojeny. A naopak, také se zdá, jakoby se z tohoto vrcholu šířilo stále větší množství pětiúhelníků a pěticípých hvězd vně, až do nekonečna. Tak se vybraný vrchol stává symbolem mikrokosmu, ve kterém se zrcadlí tajemství makrokosmu.[3]

Také je možné rozpoznat, že uvnitř každého pentagramu se nachází pětiúhelník, ve kterém se opět dá konstruovat pentagram atd.

Takže pentagram je symbolem člověka, který je vložen do kosmického celku.

Pěticípá hvězda ukrývá ještě další tajemství: tajemství „zlatého řezu“ neboli „božského dělení“, které pojednává o vztahu části k celku. V pěticípé hvězdě, matematicky vyjádřeno, se vztahuje malá část ku velké části, jako velká část ku celku.

Také končetiny člověka normálního vzrůstu odpovídají tomuto poměru: Poměr mezi délkou paží při rozpažení vztažený k šířce ramen plus délce paží tvoří poměr zlatého řezu. To také platí pro všechny ostatní končetiny lidského těla: pro ruce s jejich pěti prsty, prsty na nohou, nohy, hlavu a trup.

pentagram
.

Tento vzájemný vztah symbolizuje, že sice existuje oddělení od celku, přesto ale jednotlivý díl s ním zůstává spojen. Člověk se svými pěti smysly je sice bytost odchylující se od božského světa, která ale může v sobě obraz tohoto světa rozličnými způsoby opět najít.

Kabale Heinricha Cornelia Agrippy byl už ve středověku pentagram znázorňován formou člověka s rozpaženýma rukama a rozkročenýma nohama.

Člověk je volán ke svobodě a vlastní tělo jako nástroj, který vykazuje zákonitosti božského dělení (zlatého řezu), a sice zejména na svých končetinách. Ty slouží jeho konání.

Jde-li člověk cestou uvědomování, pak svým rostoucím poznáním získává také více síly a jeho svoboda a samostatnost rostou. Takové individuum má na výběr použít svou svobodu dvěma možnými způsoby.

Dále známe dva způsoby, kterými je možné zobrazit pentagram. Při prvním způsobu míří nahoru jeden vrchol pentagramu, při druhém způsobu míří vzhůru dva vrcholy. To druhé znázornění poukazuje na dualitu a bývá spojováno se „zlem“, s „dvourohým zvířetem“, s „padlým andělem“.

Doposud popisovaná cesta od jedničky k pětce zahrnuje vzestup vědomí, kroky vnímání, krize a rozhodování, a tím získávání náhledu na události, poznávání jejich významu. Kromě toho zahrnuje tato cesta pokračující prohlubování a očišťování ve světě hmoty pomocí poznání protikladů a pomíjivosti všeho pozemského bytí, a vede proto dovnitř, k duchovnímu praprincipu v srdci.

Tak se ze čtyřky pozvedá pětka. Když člověk na základě sumy svých zkušeností a s nimi spojeným tříbením pozná principy, podle kterých je utvářen život, potom s pětkou začíná žít opravdový a vědomý život odpovídající zákonům ducha. Tím začíná cesta zasvěcení, vnitřní znovuzrození z ducha, z jiskry ducha v srdci. Při pozorování geometrického vzniku pravidelného pětiúhelníku je tato cesta poznatelná i pomocí střízlivých matematických symbolů.

K části 5

 


[1] Friedrich Weinreb, Zahl, Zeichen, Wort, 4. Aufl. 1999, s. 62

[2] Friedrich Weinreb, a.a.O., s. 62

[3] Ernst Bindel, Die geistigen Grundlagen der Zahlen, 1980, s. 60 ff

back to home pdf share