children

Dítě universa

back to home pdf share

Zamyšlení nad dítětem a člověkem je možné spojit s pozorováním rostliny. Je zasazená do celku, prospívá v půdě a otáčí se ke slunci. Seménko je v příhodný čas niterně probuzeno k životu. Vhodná doba a podmínky, voda a světlo jsou probouzejícími faktory. Seménko ze sebe vydá klíček, který se zakotvuje směrem dolů, tedy k jádru země. Pak následuje stonek směrem vzhůru, do světa a světla. Rostlina vytváří lístky a postupně i květ daný k opylení, aby vznikl plod a další dobré semeno. Semeno je dobré, když i život rostliny je dobrý.

Není snad v novověkých dějinách generace, která by se nezamýšlela nad tím, jak svým dětem a potomkům co nejlépe předat poklad vědění. Mnoho otázek se přesouvá i do naší moderní doby, kdy se formy žití tak rapidně změnily. Otázky, které jsou aktuální i dnes, a právě dnes.

Jak vychovávat mladou generaci?

Jak spojit teorii s praxí?

Existují nějaké metody, které by toto vše ulehčily?

Jaké školy – klasické či alternativní?

Dá se očekávat, že povolání učitele budou chtít vykonávat ženy i muži?

A děti – chodí do školy rády?

Mají na léta strávená ve škole dobré vzpomínky?

Odcházejí ze školních lavic s pocitem, „že vědí“?

Ve škole stráví mladý člověk dosti let. Asi 13. Někdy až o 4–5 roků více. Čas od času se v obrodných snahách vyskytne člověk nadaný duchem a mající láskyplný charakter. Česká země má takového génia, kterého zná celý svět. Jeho díla jsou překládána do mnoha jazyků a jeho dílo je tak rozsáhlé, že i po 400 letech není vše přeloženo z latiny do češtiny.

Jan Amos (jméno znamenající silný) Komenský věnoval velkou část svého díla dětem a mladému člověku. Nadčasové myšlenky jsou lehce oddělitelné od klišé doby. Mnohdy totiž píše konkrétně, a ne pouze abstraktně a filosoficky.

Proto se ponořme do myšlenek, jejichž síla je patrná i dnes a svou aktuálností nás mohou burcovat, mile překvapovat a často uvést do zamyšlení, zda není na místě leccos přehodnotit. Myšlenky, které jsou spíše „vzorcem bytí“ než dobovým myšlením.

Jan Amos vidí člověka začleněného do životního celku. Ano, můžeme směle prohlásit – do celku nejvyšších možných souvztažností – do božského životního pole. Sám říká: „To duchovní je u mne první, a z toho pak vychází to pedagogické.“ Tedy jeho myšlenky nelze oddělit od stálého zkoumání malého celku – člověka ve vztahu k celkům větším. Ke společnosti, k zemi, světu, bohu. „Vždyť vzdělání znamená poznání pravdy, a osvojí-li si všichni lidé pravdu, ztratí důvody k jakýmkoliv sporům.“[1]

Zde měla sehrát ústřední úlohu pansofie, jako vzdělání vedoucí člověka ke kompetentní představě o světě, o společnosti a o bohu. Usnadnit vzdělání tak, aby se lidskému intelektu, rozumové a cítivé schopnosti stalo „hrou“, bylo jedním z cílů. Vzdělání má probíhat příjemněji, snadněji, rychleji a s co nejmenší námahou. Jsme postaveni před myšlenku Pampaedie, tedy před univerzální vševýchovu.

Naším narozením se zde stáváme obyvateli tohoto světa a stále se od první vteřiny něčemu učíme. Nevědomě i vědomě. Tak jako dům s dobrými základy dobře udrží dům i za otřesů, jako strom s dobře zakořeněnými kořeny je pevný, tak i člověk, kterému je dopřána dobrá báze a základ ve „škole nemluvněcího věku“, tedy Schola infantiae či Informatorium maternum, je pro další kroky životem vybaven „dobrou bází“.

Výchova je „formování“ (gestalten). Výraz, který hojně používá i Rudolf Steiner ve své antroposofii. Pansofie i antroposofie mají ve svých pojmech odkaz na moudrost – sofii. Člověk a moudrost tedy patří pospolu. Stojíme tak před otázkou: Je možné člověka moudrost naučit? Může se v něm rozvinout jako poupě v květ? Či si ji přináší jako svůj talent?

Tak je Pampaedia člověku možná v osmi školách:

1. škola zrození

2. škola útlého dětství

3. škola dětství

4. škola dospívání

5. škola mladosti

6. škola dospělosti

7. škola stáří

8. škola smrti

Ve všech etapách svého života tak může člověk jako bytost obdržet poznání, postoupit dále, více chápat, získat moudrost a další hodnoty. V době jako je ta naše, kdy nejsme jako lidská společnost prosti vln nemocí, rozpadu forem, válečných konfliktů, hladu a hrozeb, které sužují celé lidstvo stejně jako za dob strašné třicetileté války, není potřeba přestávat v úsilí. Právě leckdy na sutinách vyroste krásný a voňavý květ.

Kéž tento článek slouží k úvahám o tom, co má smysl v každé době, kdo je člověk, jaký je jeho potenciál. Podpora všem těm, kteří tuší a vědí, že se můžeme stále učit moudrosti, jít vědomě životem s jasným úsilím, a toto vše se pak odrazí jako přínos pro ty, kteří tu jsou jako mladé bytosti s námi.


[1] Komenský, Jan Amos: Informatorium školy mateřské, s. 9

back to home pdf share