future

Golem – část třetí – Budoucnost

back to home pdf share

K části 2

Můžeme odhalit dvanáct vůdčích idejí, dvanáct iluzí, dvanáct pokusů, jak přeměnit náš svět v ráj. Staří mluvili o eonech, atmosférických koncentracích sil, ze kterých vychází impulsy, které ovlivňují náš život. Kromě jiného vyvolávají nutkání v tomto světě vytvořit ideály a zakotvit je zde.

V knize Gnostická mystéria Pistis Sofie dává Jan van Rijckenborgh nahlédnout na působení těchto dvanácti eonů.[1]

Popisuje 9. eon jako sen o zbožštění našeho „dialektického“ světa, jako impuls k dosažení božského, nesmrtelného stavu v našem materiálním životním poli. V desátém, jedenáctém a dvanáctém eonu potom nacházíme, dle van Rijckenborgha, tři po sobě následující impulsy, které slouží k realizaci tohoto snu. Poslední fáze, dvanáctý eon, se týká materiálního uskutečnění. Je to pokus o manifestaci bohorovné osobnosti ve fyzickém světě.

Možná píšeme v naší době novou kapitolu ve staré knize o Golemovi. To lemurské se opakuje na jiné úrovni. Znovu jsou vytvářeni roboti, kteří jsou vybaveni umělou inteligencí. Někteří z nich jsou nám podivuhodně podobní: vítají hosty, hrají fotbal, a dokonce provádějí komplikované lékařské operace. Také už existují autonomní roboti s umělými mozkovými buňkami. Jejich chování je sice ještě na elementárním stupni, přesto nás s vysokou pravděpodobností dohoní a předstihnou.

Desátý eon stimuluje ideje a mentální koncepce, které souvisí s umělými formami života. To vede k otázkám jako: Je možné obsahy lidských mozkových buněk přenášet do umělého mozku, aby po smrti mohlo být vědění a vědomí zakonzervováno? Jak se dají části robotů voperovat do těla, aby mohl vzniknout superčlověk, kyborg? Bude potom ještě nějaká dělící linie mezi přirozeným a umělým životem? Byl by android, který by se ve velké míře podobal člověku, živou bytostí? Vždyť v podstatě myslí a učí se a má pocity. Co to vlastně znamená, žít?

Jedenáctý eon dotahuje mentální koncepty o krok dále. Nutí k filosofickým tématům, k etice a morálce, k otázce ohledně „správného“ nebo „špatného“. Vlivem tohoto eonu se pokoušíme naše záměry zdůvodňovat a ospravedlňovat. Příkladem by mohl být jeden výrok: „Eventuelně by bylo možné, nechat všechny zemědělské práce vykonávat roboty. Mohlo by se produkovat více potravin a tím by se odstranil na světě hlad.“ Nebo: „Nebylo by pěkné, kdyby nějaký android pomáhal starým lidem nakupovat a dělal jim společnost, kdyby se cítili osamělí?“

Bohužel, v našem světě má každá mince dvě strany. A proto se také vojenský průmysl velmi zajímá o umělé lidi. Stále častěji čteme o útocích, které byly provedeny pomocí tak zvaných dronů. Ještě jsou dálkově řízeny vojákem, který rozhoduje, zda zahájí palbu nebo ne. Mezitím jsou také vyvíjeny autonomní drony, jako samostatně jednající roboti. Svou umělou inteligencí sledují daný cíl a rozhodují, zda svého protivníka eliminovat nebo ne. I u tohoto vývoje přesto někteří kladou otazník. Protože hranice by mohly být zase překročeny.

Stane se opět Dr. Frankenstein obětí svého stvoření? Lemurie byla pohlcena vlnami oceánu a později potkal Atlantidu ten samý osud. Zasáhne nás „Zeus“ svým bleskem, jako se to stalo Faethónovi?

Možný je i docela jiný impuls

Imitace božského, která je dnes ve velkém stylu zrychlována, je neodvratná. Přesto v nás může vyvolat impuls docela jiného druhu, s téměř opačným směrem než k stále hlubšímu zaplétání se s technologiemi: Můžeme zvolit cestu, která vede k našemu pravému domovu. Ne cestu karikatury nebeského člověka, ale jeho spirituální znovuzrození. Naše pravá božská identita se může probudit ze smrtelného spánku, když jí to v sobě umožníme.

Ve svatých knihách mnohých kultur se píše o znovuzrození světelného člověka. Existuje mnoho znamení, která nás přitom mohou vést; i sama příroda nabízí různé odkazy. Když se z tohoto pohledu ještě jednou podíváme na sochy na Velikonočním ostrově, tak mohou působit jako závěť monády. Upozorňují na božského člověka, který se pohroužil do materiálního těla. Sochy ztratily své spojení se světlem. Jejich oči jsou chladné a mrtvé. Ale je jen náhoda, že se ostrov, na kterém stojí, nazývá Velikonoční?

Byly objeveny o Velikonoční neděli Holanďanem Jacobem Roggeveenem. Velikonoce jsou ale svátkem vzkříšení božského člověka, svátkem vítězství nad smrtí. Ve zmrtvýchvstání „Já jsem“ obdrží oči monády nazpět svou záři.

„Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“[2]

Máme stále ještě možnost v sobě oživit světelného člověka. Čím více budeme sobě připodobňovat roboty, tím těžší se může stát chůze stezkou ke svobodě a směřování myšlenek k tomuto cíli. Nečekejme příliš dlouho!

 


[1] Kapitola 24: Zvěrokruh – dvanáctinásobné vězení

[2] Zjevení 1, 17

back to home pdf share