City, parking

Hledání

back to home pdf share

Člověk neustále něco hledá a na něco čeká. A když něco nalézá nebo něco očekávaného uskutečňuje, ukazuje se, že to není přesně to, co hledal. Na základě této zkušenosti vystupuje do popředí přesvědčení, že v životě jde o hledání, ne o nalézání. A přesto výše popsané stojí v jasném rozporu s evangelijním příslibem: „Hledejte, a naleznete. Klepejte, a dveře se pro vás otevřou.“ Stejné je to s láskou. Zamilováváme se, ale po čase nám objekt naší lásky odhaluje svou jinou tvář, nám do té doby neznámou, a naše láska někde mizí. Může to člověk nějak komentovat? A musí to takto zůstat?

Toto velké pobízení k hledání nebo neustálé očekávání, které pochází z bolestného tušení nedostatku něčeho podstatného, vychází podle Rosikruciánů ze vzpomínky na ztracenou dokonalost, hovořící v našem srdci. Tato vzpomínka může být vysvětlena přítomností pozůstatku nesmrtelnosti v lidském srdci. Ve smrtelném člověku tedy existuje nesmrtelný prvek, který se v tomto pomíjivém světě cítí být nespokojený a dožaduje se návratu k nesmrtelnému. A proto jej nemůže žádný dosažený úspěch v tomto přechodném světě uspokojit. Očekává jen jedno: obnovení dlouho ztraceného stavu.

Stejné je to s láskou. Žádný smrtelník se nemůže postavit našemu ideálu. Naše srdce přesto ideál požaduje, jakoby vědělo, že existuje a je někde k nalezení. Ale ne zde, kde musí vše dříve či později zaniknout. Musí tedy někde existovat dokonalý svět, a ten je tím, co hledáme, je tím, po čem toužíme. Bude toto hledání korunováno nalezením? Bude naše touha uspokojena?

V této souvislosti můžeme citovat krátký úryvek z „Unum necessarium“ (Jedno nezbytné)[1] Jana Amose Komenského:

Proč bychom měli ztrácet naději, že bude přesto jednou úspěšná tahle vrozená snaha smrtelníků po lepším a neustálé pokusy je dosáhnout? Jestliže totiž Bůh a příroda nedělají nic zbytečně (což filozofové zjistili a považují za neotřesitelný axiom), proč by se bylo Bohu zlíbilo vložit do lidského srdce tak zakořeněná přání, kdyby je byl nikdy nechtěl splnit? To je absurdní pomyšlení…

Tento vroucí příslib, který se setkává s toužícím srdcem, je velmi utěšující.

 

 


[1] Komenský J. A. (1999): Jedno nezbytné, Praha: Kalich, s. 40–41

back to home pdf share