Milky way

Ze středu galaxie do středu našeho srdce

back to home pdf share

Rámec mayského kalendáře zahrnuje různorodé disciplíny jako kosmologie, filosofie, věčná moudrost, spiritualita a mytologie, týkající se epoch, které poskytují velký galaktický pohled na svět, který je v lidských tradicích nesrovnatelný. Mayská tradice v podstatě hájí, ozřejmuje a vysvětluje učení univerzální moudrosti, která spočívá v srdci všech velkých tradic lidstva.

Jednoduše řečeno, zkušenost se sběrem dat za dobu archeologických, antropologických, kulturních a astrofyzikálních objevů je stále hlubší cestou zasvěcení, která nás překvapivě spojuje s pohledem na svět Stvořitele, Jeho Tvoření a Jeho Stvoření. Člověk nemůže nikdy přestat být studentem mayské kosmologie.

Rozum se raduje a srdce září, když člověk objevuje, že mayské učení není nahodilou vírou dalších lidí této přírody, ale učením, které spojuje s velkými pravdami, které vyznávaly všechny solidní duchovní tradice, a také se skromným a mocným příkladem vědeckých úspěchů, kterých dosáhli v krátkém čase, ve kterém byli mezi námi (Klasické období: 250–900 n. l.).

Dávná olmécká civilizace, která předcházela Maye, věřila, že středem vesmíru je Polárka, kolem které se zdálo, že obíhají všechny ostatní hvězdy; ale Mayové rozpoznali nový kosmický střed, který je uchován v učení o světových epochách v mayském mýtu o stvoření.

Mléčná dráha protíná ekliptiku (zodiakální cesta následovaná Sluncem, Měsícem a planetami) na dvou místech: jednom ve Střelci a druhém v Blížencích. Podle mayské symboliky se tato místa protnutí shodují se středem galaxie Mléčné dráhy, galaktickým středem.

Je zřejmé, že identifikace středu našeho universa byla hlavním příspěvkem Mayů. Poslední stupně souhvězdí Střelce ukazují do středu galaxie a starý egyptský kříž, Ankh, je symbolem klíče života zasvěcenců do mystérií pyramid. Někdy později než ve středověku, s přispěním stromu života s jeho deseti sefirotami z židovské gnose, člověk přichází pomocí kabaly k pochopení, že tento galaktický střed zjevuje Da’at, tiché světlo, a Isis, matku galaktického universa.

 

Vucub Caquix, Quezalcóatl, Hunahpu a současná astrofyzika

Mayové uvažovali o třech hlavních principech, stejně důležitých a spojených se třemi božstvy: Vucub Caquix (Velká medvědice, polární střed), Quetzalcóatl (Plejády, zenit) a Hunahpu (Slunce při prosincovém slunovratu, galaktický střed).

Galaktický střed se objevuje jako velký kosmický střed, střed, který obsahuje nejvyšší možné úvahy a nejglobálnější perspektivu. Stejným způsobem jako heliocentrický model představený Koperníkem v šestnáctém století předpokládá ve srovnání s předchozím geocentrickým modelem vyšší způsob reprezentující kosmos. Mayové dosáhli kosmologického pochopení, které překonává jiné předcházející a méně kompletní pohledy.

Jak se božstvo prosincového slunovratu (Hunahpu) vztahuje ke galaktickému středu? Uspořádání v roce 2012 naší epochy ukázalo jev známý jako precese rovnodennosti. Jak se Země otáčí, pomalu se kymácí na své ose, mění naši orientaci vůči velkým hvězdným polím, včetně Mléčné dráhy. Tento jev ovlivňuje také rovnodennosti, takže se poloha Slunce při prosincové rovnodennosti v průběhu tisíciletí pomalu mění. V podstatě se Slunce při prosincové rovnodennosti seřadí do zákrytu s mayským křížem a galaktickým středem pouze jednou za 26 000 let, což je doba trvání celého precesního cyklu. Tak se i nyní, během současných několika let, vyrovnává s tímto galaktickým středem Mléčné dráhy.

John Major Jenkins v roce 1994 objevil, že posvátná Míčová hra a mýtus mayského stvoření znázorňuje toto galaktické seřazení. A tak objevil, že jejich první kalendář pocházel z Izapa, archeologického sídliště s bohatým zdrojem skulptur, proroctví a duchovních nauk.

Jenkins navrhuje, abychom o tomto seřazení uvažovali jako o zatmění, protože seřazení sdílí základní alchymický význam „transcendence protikladů“ se zatměním.

 

Sjednocení polarit

V mayské metafyzice má toto sjednocení hlubší význam, význam, který přesahuje sjednocení mužského a ženského a jiných protikladných párů. Zabývá se neduálním vztahem mezi nekonečným a konečným, mezi věčností a časem; sjednocením vyššího a nižšího.

Uspořádání představuje spíše spojení než polaritu. Tak je zde spojení mezi tvůrčím středem a stvořenou částečkou.

Částice se svým hvězdným středem sdílí spojení se svým původem. Předávají ho, jako by se vyšší a nižší příroda sešly, aby se sjednotily v zatmění, v mýtu o Quetzalcóatlovi sjednocujícím se s Venuší.

Naše vyšší příroda neničí naši nižší přírodu, ale zahrnuje ji, obsahuje a oživuje, dokud se k ní nevrátíme s úplným pochopením jejího sjednocení, jejího plánu a jejího cíle.

Nevyvíjíme se do těchto stavů, protože spočívají v jádru, v podstatě naší bytosti; spíše je odhalujeme (vzpomeňte na Isis bez závoje) tím, že opouštíme omezení, která nám brání poznat skutečnost v její imanentní přítomnosti.

Tyto principy posvátné mayské vědy se nijak neliší od hermetického učení Egypta, taoistů v Číně, gnostiků křesťanství, od učení popsaného ve stromu života Sefirot a od učení předloženého rosikruciány v alchymické svatbě Christiana Rosenkreuze nebo teosofie.

Jsou duchovními vědami, které nepřestávají hovořit o sjednocení středu srdce se středem universa.

back to home pdf share