Bridge

Právě tudy jen procházím

back to home pdf share

Vše by bylo v životě mnohem jednodušší,

pokud bych uvažoval takto: „Právě tudy jen procházím.“

Dny namáhavé práce by byly mnohem lehčí.

Nemoci by se jevily jako mnohem méně závažné.

Obavy o rodinu by se zmenšily.

 

„Právě tudy jen procházím!“, řekl bych každému.

 

Pak bych kolem sebe pozoroval jiné kolemjdoucí

a uvědomil bych si jejich záda,

sehnutá pod tíhou dnů.

A mohl bych s nimi všemi mít soucit.

 

Také má přání by byla mnohem jednodušší,

neboť bych „tudy jen procházel“.

A tak bych k životu nepotřeboval mnoho.

Pak bych mohl naslouchat hlasu,

který tiše hovoří v mém srdci:

 

„Právě tudy jen procházíš!“

 

Čas je ničím před věčností.

Věci a lidé mají hodnotu,

jen když nesou znamení nové duše.

A toto znamení je velmi lehké poznat:

lidé, kteří je nesou, vědí,

že „já“ tudy jen prochází

a že jediná pravá bytost žije ve věčnosti.

 

Usmál bych se pak, a řekl: „Právě tudy jen procházím!“

A mohl bych poznat, že on,

ta pravá bytost,

je síla a moc,

a že je to on, kdo mě pohání

až k (dobrému) konci.

back to home pdf share